Měření ve vrtech o průměru min. 120 mm

Při měření georadarem do hloubek desítek a stovek metrů ztrácíme informace o malých objektech pod zemí, vysoké frekvence tam neproniknou. Pokud ale uděláme vrt, do kterého spustíme georadar, můžeme velmi podrobně měřit malé i větší objekty v okolí vrtu. Ve vrtech bývá většinou voda a to je problém z hlediska tlaku. Georadarový přijímač a vysílač bývá vložen do trubky a ta musí tomuto tlaku odolat. Ve 100 m hloubce je tlak 10 barů. Georadar jsme vyrobili ze silnostěných plastových trubek s vnitřním průměrem 70 mm. Antény jsou válcové a vyzařují od osy vrtu na všechny strany. Když spouštíme georadar do vrtu, dostáváme velmi silné odrazy od vrstev, které jsou kolmo k vrtu (horizontální rozhraní), jsme k nim velmi blízko a odraz je ze všech stran. Pokud míjíme nějakou dutinu, odraz od ní máme v úhlu jen do 80°, při větším úhlu se již vlna neodrazí zpět. Anténa měří po celém kruhu, takže se do odrazu od dutiny promítnou ještě odrazy z 280° zbytku kruhu. To znamená, že musíme věnovat velkou pozornost i slabým odrazům a nemůžeme očekávat tak silné odrazy, na jaké jsme zvyklí z povrchových měření.

 Pohled na přijímač a vysílač. Při spouštění do vrtu se oba propojí asi 1 m dlouhou spojkou a na dlouhém laně se celá souprava spustí do vrtu. Spustí se měření podle času, například po 100 ms a souprava se pomalu vytahuje stejnoměrnou rychlostí z vrtu a do radarogramu se vkládají značky po 5 m dle značek na provaze. Trubky georadaru nesmí mít žádné výčnělky, aby nezachytávaly za některé vyčnívající kameny z trhlin, kterých tam může být mnoho. Ideální je vrt vyvložkovat PVC rourami.

Radarogram z vrtu, vedle kterého vede štola. Měl by být správně na výšku, pravým koncem dolů. Osa vrtu je zde nahoře v zelené oblasti. Zde je jen spodní část vrtu od hloubky 26 m do hloubky 78 m. Stupnice pro hloubku je dole, vzdálenost odrazů od osy vrtu je na stupnicích po stranách.

Ve středové části radarogramu je řada přímkových odrazů od horizontálních rozhraní a trhlin nebo je zde rozlámaná skála. Vpravo je pak v kroužku odraz od dutiny. Výška dutiny je dána stupnicí dole a je asi 4 m. Šířka dutiny se odvodí z rychlosti šíření vlny v dutině. Tu ale neznáme. Pokud budeme předpokládat, že tam je vzduch, tak bude šířka 3x větší než ukazují stupnice po stranách, to znamená asi 3 m. Pokud tam bude voda, je šířka asi 35 cm. Ve kterém směru od vrtu je, nedokážeme říci, je potřeba další vrt, provést měření a pak provést další vrt a měření, abychom byli schopni zjistit směr k dutině. Pokud by to by byla štola a známe její předpokládaný směr, pak by měl stačit pouze jeden další vrt k přesnějšímu určení polohy štoly.

Ty šikmé fialové odrazy jsou přímkové a mají všechny stejný směr. Podle úhlu pod kterým jsou zobrazeny se velmi přesně nechá určit rychlost vlny v hornině. Známe tak vzdálenosti anomálií od osy vrtu a ze změřených rychlostí můžeme usuzovat na typ horniny pod rozhraními.

Že vrt do skalního podloží není jako vysoustružený, ale má v sobě řadu trhlin, je vidět na snímcích z kamery spuštěné do vrtu. Vpravo nahoře je údaj o hloubce.

A když po vytažení vrtných tyčí vám do vrtu napadají kameny z horních trhlin, můžete začít znovu...