Patomský kráter

Jedna z velkých světových záhad.

Kráter z kamené drtě vápence, který má velmi podobný tvar, jako když do pevné látky střelíte vysokou rychlostí nějaký projektil. Pokud je ten projektil velmi tvrdý, pak se "nerozplácne"  a vznikne oprostřed kráteru vyvýšenina, která objemově koresponduje s velikostí projektilu. Při dopadu meteoritů jsou takové vyvýšeniny v dopadovém kráteru také, jsou ale mnohem menší. Zde výška středového pahorku dosahuje výšky obvodových okrajů. Patomský kráter je na jižním okraji Sibiře, nerostou na něm žádné velké stromy a je celkem mladý. Stáří se odhaduje asi na 400 roků. Kráter byl poprvé seriozně zkoumán až v roce 2005. Prý tam byl proveden i vrt, narazilo se na tvrdý materiál a vzorek se ve 100 m hloubce nepodařilo odebrat.

Naši kolegové z firmy Vnismi v Moskvě nám poskytli obrázek radarogramu, který měřili přes horní okraje kráteru, který má průměr kolem 140 m. Obrázek nemá vysokou kvalitu. Zkusili jsme ho zpracovat novým programem Spirio 6, který používáme na naše radargramy. Originální naměřená data k dispozici nemáme. V obrázku je mnohem více informací, než je na první pohled patrné. Použili jsme gradientové a zaostřovací filtry, snížili jsme frekvenci pro odstranění malých anomálií a rastrové mřížky. Výsledek nás velmi překvapil. Nahoře je originální obrázek, pod ním stejný, zpracovaný Spiriem.

Zdá se, že pod vrcholovou vyvýšeninou je opravdu nějaký klínovitý objekt, který do skladby podloží nepatří. Je to ten červenofialový odraz, začínající na hloubce asi 100 m a končící na hloubce kolem 200 m nebo ještě dále. Dle fáze odrazu to může být objekt s malou permitivitou (např. vzduch) nebo s vysokou vodivostí - kov. Připomíná to i často měřené trhliny, ty však pokračují do větších hloubek a tvoří nějakou linii. Byl měřen i profil v kolmém směru. Na něm to vypadá jako samostatný objekt. Takto nevypadá sopouch v sopce nebo kameny vyhazované nějakým plynovým výronem, či snad podzemní výbuch plynu, jak uvádějí některé teorie. To by mělo zcela jinou strukturu.

Pokud snížíme frekvence odražených vln ještě více, zůstanou jen ty výrazné odrazy od velkých objektů a zanikne množství drobných.

Tak je to sopečný sopouch nebo 100 m dlouhý a 20 m široký projektil?

Dle původního obrázku to vypadalo na nějakou anomáli spíše v hloubce  40 až 100 m. Zde se intenzívní odrazy na nízkých frekvencích objevily mnohem hlouběji.

Tímto článkem nechceme nijak polemizovat s vyhodnocením původních dat firmy Vnismi. Máme jen obrázek, na kterém ukazujeme možnosti zpracování dat programem Spirio.

Tato technika zpracování je univerzální pro všechna podobná data, která používají pro zobrazení barevné stupnice a převádějí data na obrázky nebo jiná dvourozměrná pole dat. Umíme v takových datech najít souvislosti, zviditelnit rychlosti přechodů hodnot nebo najít jiné anomálie či struktury, které nejsou na první pohled v datech patrné.